Člověk nebyl stvořen k sezení

 

Původně byl tento článek, resp. odpovědi na otázky redaktora, vytvořen pro Lidové noviny, kde vyšel v redakčně zkrácené verzi v říjnu 2017. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se zcela náhodou dozvěděli o tom, že náš článek vyšel v lednu 2018 v časopise Vlasta. Zde byl článek v porovnání s Lidovkami o něco rozsáhlejší. A tak jsme si řekli, že když už jsme se ocitli v celostátním tisku :-), tak zveřejníme článek v původní nezkrácené verzi.

Při sezení u počítače nás za nějakou dobu vše bolí, hlavně to cítíme v zádech a hýždích, v ruce,  která operuje s myší a v páteři. Co se s námi vlastně děje, když u PC sedíme?

Tělo nám prostě dává na srozuměnou, že se mu tato poloha, resp. činnost, kterou vykonáváme, nelíbí. Člověk nebyl stvořen k tomu, aby seděl na židli. Je úplně jedno, zda jde o obyčejnou dřevěnou stoličku nebo nejmodernější ergonomickou židli za desítky tisíc. Člověk by stvořen k pohybu, jako většina jiných živých tvorů.

Při sezení samozřejmě trpí ty části, na které je vyvíjen největší tlak, to jsou hýždě. Jednak dochází k tlaku na kostěné výstupky, jako je sedací hrbol, jednak dochází k útlaku měkkých tkání, jako jsou svaly, podkoží a kůže. Útlak způsobuje nedokrvení, chybí kyslík a látky potřebné k funkci dané tkáně, hromadí se zplodiny látkové výměny, které nejsou odváděny pryč. To celé v postižené tkáni způsobuje velmi nehostinné a nežádoucí prostředí, na které reagují přítomná čidla (receptory) a vysílají do centrální nervové soustavy informace o stavu v daném místě. Tou pro nás nejdůležitější informací je samozřejmě bolest, protože ta by měla spolehlivě změnit chování organismu tak, aby nedocházelo k poškozování částí organismu. Mozek informaci o bolesti vyhodnotí a logickým vyústěním je změna polohy, která postiženým místům uleví.

Pokud jde o ruku pracující s myší, pak jde o stereotypní dlouhodobě vykonávanou činnost. Dochází k přetěžování některých svalových skupin na předloktí, hlavně jde o natahovače prstů a zápěstí (tzv. extenzory). Zde, podobně jako v předchozím případě, dochází k poruše látkové výměny ve svalech. I když uvedené svaly jsou přetížené a vlastně stále v pohybu, končetina jako celek se pohybuje velmi málo. Proto prokrvení svalů je nedostatečné, opět chybí kyslík a živiny a opět se hromadí zplodiny látkové výměny, které nejsou odváděny pryč. Ve svalové tkáni vzniká vlastně zánětlivý proces (tzv. sterilní, tj. bez přítomnosti choroboplodných zárodků) a ten je přirozeně nežádoucí a vyvolává vjem bolesti. Samozřejmě člověk zřídkakdy pracuje v uvolněné pozici, takže kromě přetížených svalů na předloktí dochází k přetěžování svalů ramene a krční páteře. Ty se hýbou ještě méně než ruka, převládá u nich napjatost, protože člověk často při práci s myší má ztuhlá ramena a ztuhlé držení hlavy. Pokud se k tomu přidá i špatné držení celé páteře při sezení, dlouhodobé udržování různých zkroucených a shrbených poloh, není divu, že pak bolí celá záda.

Co přesně nás bolí, když se zaměříme na záda a hýždě?

Obecně se dá říci, že bolet může vše, co obsahuje receptory pro bolest, tzv. volná nervová zakončení. A ty, v této situaci, jsou bohužel prakticky ve všech tkáních. Bolet tedy může utlačovaná kůže a podkoží, přetížené svaly, napjaté vazy kloubů, utlačované nervy, může být drážděna okostice.

Co nás bolí, pokud jde o zápěstí?

Situace je stejná jako u předchozího bodu. Věc je o to složitější, že místo, které nás bolí, nemusí být zdrojem bolesti. Existují i přenesené bolesti, které mají zdroj různě vzdálený od místa vjemu bolesti. Například ve svalech vznikají tzv. spoušťové body, ze kterých se může bolest šířit různě daleko do okolí. Přetížený trapézový sval se může ozývat nejen bolestmi na šíji, ale třeba na spánku. Vrátíme-li se k zápěstí, pak bolest pociťována na malíkové straně může mít svůj původ v jednom z lopatkových svalů.

Můžeme si přivodit nějaké trvalejší následky, pokud jde o záda, hýždě, zápěstí i páteř?

Samozřejmě. Vše, co způsobuje bolest, vyvolává nějakou reakci. Obyčejně vede reakce ke změně chování a tím k odstranění zdroje bolesti a k jejímu odeznění. Pokud ke změně chování nedojde a bolestivý stav je udržován nebo je mu organismus opakovaně vystavován, dochází k poškození, které je zprvu jen funkční a tudíž snáze odstranitelné. S postupem času ale dochází k tzv. strukturálním změnám, které se odstraňují mnohem hůře nebo již odstranit nejdou. Příkladem může být vznik tzv. degenerativních změn (artróz) kloubů, které v konečném důsledku dospějí do nutnosti výměny kloubu. U páteře může dlouhodobé přetěžování, třeba sedavou prací, natolik poškozovat meziobratlovou ploténku, že jednou i při nepatrném pohybu dojde k jejímu vyhřeznutí do páteřního kanálu. Tím pohybem může být vystoupení z auta nebo jen lehký předklon či pootočení. Vyhřezlá ploténka pak utlačuje okolní nervy, a proto kromě bolestí v páteři může dojít i k šíření bolesti do ruky či nohy. U zápěstí pak dlouhodobé přetěžování může vyvolat utlačení středového nervu (nervus medianus) v zápěstí a vést ke vzniku tzv. syndromu karpálního tunelu, kdy brní a mravenčí prsty, často v noci, bolí zápěstí a časem může dojít k vypadávání předmětů z rukou, Situaci je pak nakonec nutné řešit chirurgicky.

Dlouhodobé přetěžování částí organismu je zrádné ve svém průběhu. Nemusí totiž po dlouhou dobu vyvolávat žádné nebo jen mírné příznaky, tedy hlavně bolesti.

Organismus má velmi dobrou schopnost se přizpůsobit, najít si náhradní způsob řešení situace. K tomu disponuje i úžasnou schopností sebeobnovy. Proto může trvat tak dlouho, než dojde k projevení se poškození. Lidé jsou často zaskočeni a překvapeni, že se bolest objeví náhle, z ničeho nic. Jde o pověstnou špičku ledovce.

Komplikací celé situace je fakt, že nikdy netrpí jen určitá část těla izolovaně. Její postižení se přenáší do celého těla. Může pak dojít k situaci, kdy například přetěžované zápěstí na jedné ruce sice pobolívá, ale dá se to zvládnout. Jednoho dne ale vznikne třeba ústřel krční páteře, se kterou nikdy potíže nebyly. Prostě porucha funkce zápěstí se přenáší dále, dochází k řetězení poruchy po celém hybném aparátu a na nejslabším článku řetězu se potom plně projeví.

Jak se dají případné následky napravit?

Jako všude v celé medicíně i zde platí, že nejlepším způsobem je prevence. A pak samozřejmě řešit vzniklé problémy co nejdříve.

Protože jak jsme již uvedli dříve, pokud se budeme držet našeho tématu, pak většina potíží má za sebou poměrně dlouhý příběh. Dopátrat se, kde má celý příběh svůj začátek je téměř nemožné. Proto musíme, v rámci rehabilitace, vždy přistupovat k člověku jako celku. Přijde-li s bolavým zápěstím, pak opravdu může být problém v samotném zápěstí, ale také může být zápěstí jen posledním, nejslabším, článkem celého řetězu. Proto se při léčbě mohou objevit na první pohled nelogický postupy, kdy terapeut třeba při bolavém zápěstí může chtít vidět nohy dotyčného a pak jejich ošetřením může zápěstí přestat bolet.

Bohužel vždy bude platit, že musíme odstranit vyvolávající nebo udržující faktor. Pokud budeme zápěstí přetěžovat každodenní několika hodinovou prací na počítači, pak sebelepší rehabilitace či léky od bolesti nebudou mít efekt, nebo jen částečný a krátkodobý. A nejde jen o tuto fyzikální, resp. mechanickou záležitost, ale také o vlivy psychické, zejména o stres.

Je nutné si uvědomit jeden, velmi nepříjemný, ale pravdivý fakt. Sval, který je přetěžován, se ohlásí bolestí. Pokud bude přetěžován nadále, bude bolet. Pokud mu ulevíme od nežádoucí činnosti, bolet přestane, a to tím dříve, čím kratší dobu bude přetěžován. Svalu je úplně jedno, proč je zatížení vystavován. Nezajímá ho, že my tuhle práci potřebujeme vykonávat. Že musíme platit účty, živit rodinu. Stojí zcela stranou všech těchto sociálních stránek věci. Nelze jej ovlivnit vůlí, aby nebolel, nelze jej přemluvit, nepomůže vyhrožování. Jediné, co chce, je změna chování organismu a úleva od zátěže. My jeho stesky můžeme přehlížet či uměle potlačovat například užitím analgetik, ale vyhrát nemůžeme. Časem nás donutí k požadované změně chování. Buď tím, že sám vypoví službu nebo díky řetězení službu vypoví jiná část organismu.

Dá se těmto následkům předcházet?

Jak už jsme se zmínili výše, prevence stále má své nezastupitelné místo. S rozvíjejícím se technologickým pokrokem bohužel i roste výskyt postižení pohybového aparátu populace, a to nejen dospělé, ale i dětské. Degenerativní změny na pohybovém aparátu se objevují v čím dál časnějším věku. Jediným východiskem je změna chování každého jedince. Méně jíst, více se hýbat, méně se rozčilovat, více relaxovat atd. Myslím si, že většina lidí podvědomě a instinktivně ví, co by měla dělat, ale systém, ve kterém nyní žijeme, nám v tom brání. Respektivě neumožňuje zásadní změnu v celé populaci najednou.

Pokud si vezmeme léky proti bolesti, potlačím následky, ale příčina asi nepomine. Uděláme správně?

Jak už jsme uvedli na začátku, bolest je informace. Informace o tom, že je něco špatně. Jde o jasný vzkaz mozku, potažmo našemu vědomí a našemu JÁ, že se v těle událo něco, co vybočuje z fyziologických mezí, a že je třeba nastálou situaci řešit. Pokud položíme ruku na žhavou plotnu, pak vzniklá bolest dává jasnou signalizaci mozku a ten reaguje rychlým oddálením ruky. Bolest jako informace splnila svou roli, vyvolala změnu chování. Vzniklé poškození ruky po popálení pak samozřejmě bude bolet, protože dochází k dráždění bolestivých čidel v kůži a podkoží. V tomto případě užití analgetik je opodstatněné. Bezprostřední příčina bolesti pominula a my nyní musíme léčit důsledky.

Bolest ale plní také ochrannou funkci i z jiného úhlu pohledu. Pokud nás něco bolí, pak víme, že daná část je poraněná a není plně funkční. Bolest nám v tomto případě připomíná, že postižená část vyžaduje stále hojení, s potřebným časem a klidem. Příkladem může být třeba podvrtnutí kotníku. Poraněné vazy potřebují čas na zhojení. Bolest v tomto případě informuje o probíhajícím procesu hojení a brání předčasnému zatížení nedohojené tkáně. Pokud bolest potlačíme léky proti bolesti, pak tuto informaci ztrácíme. Poraněnou tkáň považujeme za zhojenou a začneme ji zatěžovat. Následky nedostatečného vyhojení se určitě dříve či později objeví. Může dojít k novém podvrtnutí při větší zátěži s těžšími následky nebo postupem času třeba k uvolnění nedostatečně zhojených vazů a viklavosti a nestabilitě v kloubu, což může vést k pádu třeba na schodech, kdy noha najednou vypoví službu. Takový viklavý kotník zákonitě změní stereotyp chůze, což může časem vést k opotřebení kolene a jeho bolestem.

Pokud půjde o léky u bolestí páteře, pak bude situace podobná. Bolest je jen signálem o páchané křivdě na vlastním organismu. Pokud nedojde ke změně chování, pak léky situaci nevyřeší. Potlačení bolesti totiž paradoxně umožní další přetěžování a prohlubování patologické situace. Dlouhodobé užívání analgetik vede ke snížení jejich účinku a ke zvyšování rizik nežádoucích účinků, většinou na zažívacím ústrojí. To neznamená léky od bolesti nebrat, ale být si vědom toho, co bolest je a co její potlačení může znamenat.

Co když si záda nebo zápěstí natřeme nějakou masážní mastí, je to správný postup?

Jak vlastně taková mast působí? Už vlastní natírání bolavého místa svým způsobem funguje jako protibolestivý prostředek. Stejný princip platí, pokud si třeme naražený prst. Dotykem přebíjíme bolestivý vjem. Alespoň na chvíli. Dalším účinkem masti může být její vliv na prokrvení natírané tkáně. Masti hřejivé, které zvyšují prokrvení, mají za následek zlepšenou látkovou výměnu v kůži a podkoží. Mohou vést ke zlepšení posunlivosti kůže a podkoží a tím ke zmírnění bolestí. Chladivé masti zpočátku zpomalují přenos bolesti po nervových vláknech, později dojde reflexně ke zvýšení prokrvení natřené tkáně podobně jako u hřejivé masti.

Je nutné si uvědomit, že mastí ovlivňujeme jen kůži a podkoží. Do kloubu či svalu se její látky přímo nedostanou, protože právě v podkoží jsou vstřebány do krve a odneseny pryč.

Zvýšené prokrvení kůže a podkoží může paradoxně reflexně vést ke stažení cév hlouběji uložených svalů a tím ke zhoršení bolestí.

Takže je natření bolavého místa správným postupem? Jak ukazuje denní praxe, někdy tento jednoduchý postup splní svůj účel a bolesti odstraní. Nicméně zdroj potíží odstranit s největší pravděpodobností nedokáže.

Existuje z rehabilitačního hlediska nějaká rada, jak sedět u PC a neublížit si? 

Ta nejprostší rada je samozřejmě u PC nesedět, respektive tuto činnost vůbec nedělat. Člověk k této aktivitě zrozen nebyl a zatím se na ni nedokázal dostatečně adaptovat. Ale pokud už sedět u PC musí, pak nějaká ta opatření by měl dodržovat. Určitě by vydala na celý článek, nejlépe s obrázky, ale pokusíme se zmínit ta nejdůležitější.

Základem je výškově polohovatelná židle, aby člověk mohl mít nohy opřené celým chodidlem o zem a přitom seděl dostatečně vysoko, aby pánev byla o něco výše než kolena. Měl by sedět na celé ploše židle, aby se rozložil tlak těla. Ideálem je pak i výškově polohovatelný stůl, který umožní jednak mít napřímený trup a jednak pohodlné uložení horních končetin na pracovní desku. Nízký stůl vede k hrbení se, vysoký ke zvednutí ramen. Monitor před sebou je samozřejmostí, horní hrana ve výšce očí. Pod stolem dostatek místa pro nohy nejen do délky, ale i do šířky.

Nebezpečí drahých luxusních polohovacích židlí a křesel je v tom, že potlačují přirozený vjem bolesti po určité době sezení, kterým tělo dává najevo, že je třeba změnit polohu, resp. vstát a protáhnout se či projít se. Čím lepší a pohodlnější opěradlo, tím hůře pro svaly trupu. Nic je tak nenutí udržovat vzpřímené držení těla, ochabují hlavně ty v břišní oblasti, které pak chceme dostat do formy nesmyslným cvičením typu lehy-sedy. Ani různé nestabilní podložky pod zadek, míče apod. nejsou vhodné pro dlouhodobé sezení. Nutí totiž tělo neustále udržovat rovnováhu. Přesně to tělo, které je někde ochablé a někde přetížené. Neustálým hledáním rovnováhy vystavují tělo dalšímu stresu a přetížení a prohlubují již existující patologii pohybového aparátu.

 

 

 

Michal a Pavla Kusynovi
MUDr. Michal Kusyn je lékař s atestací v oboru rehabilitace a neurologie. Bc. Pavla Kusynová Vichnarová je fyzioterapeutka, aktuálně matka dvou malých dětí. Oba se celý život věnují cvičení, jak teoreticky, tak prakticky. Jsou tvůrci webu detiapohyb.cz, kde se snaží vést děti a jejich rodiče k rozvoji přirozeného pohybu, ke správně vedenému cvičení jako prevenci vzniku vadného držení těla a svalové nerovnováhy, jejichž výsledkem jsou bolesti zad a kloubů v budoucnu. Seznamte se s námi na www.detiapohyb.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů