Určitě budete souhlasit s tvrzením: “Jak se k práci postavíme, tak bude práce vypadat”. Také určitě znáte obrat: „zaujmout k něčemu postoj“ nebo „jak si stojí to a to“. Jistě vnímáte, že všechna tato rčení poukazují na důležitost postoje čili výchozí polohy, na její kvalitu. Jedině na pevných a kvalitních základech lze stavět dům, který vydrží a nezřítí se.

 

Stejně tak je to i se cvičením. Výchozí polohy jsou věcí samozřejmou, málokdo jim věnuje pozornost. Obvykle jejich popis rychle přeletíme a už už se vrháme na vlastní cvik. Jenomže i zde, stejně jako ve výše uvedených rčeních platí – jak bude vypadat výchozí poloha, tak bude vypadat i vlastní cvik. Nelze provést cvik správně, pokud je špatná výchozí poloha. Je to stejné jako ve sportu, ať jde o vzpírání, odpal míčku při golfu nebo start na 100 m. Kvalita výchozí polohy bude mít rozhodující vliv na další výkon, i sebemenší odchylka od ideálu s sebou ponese opožděný start nebo nepovedený odpal.

 

Tělo pracuje jako celek, VŽDY, při jakémkoliv pohybu. Je jedno, jestli se chystáte skočit přes překážku nebo zmáčknout klávesu na klávesnici. Svaly těla nepracují izolovaně, ale jsou propojeny v různých řetězcích doslova od hlavy k patě, resp. prstu na jedné ruce k prstům na druhé noze. Například budeme-li vleže na zádech jen zvedat hlavu, přesto se do tohoto pohybu zapojí celé tělo. A je jen na nás JAK. Není proto jedno, v jaké poloze budou například dolní končetiny. Jejich správným postavením můžeme dosáhnout toho, že se propojí při zvedání hlavy celé tělo. Toto je podstatou tzv. funkčního tréninku nebo komplexního cvičení a podobných, v dnešní době tolik moderních, pojmů. Anebo také můžeme dolní končetiny nastavit tak, že k propojení nedojde, a naopak se bude prohlubovat svalová nerovnováha.

Proto znovu říkáme – výchozí poloha je vstupní branou ke správně provedenému cviku a požadovanému účinku na celé tělo.

 

Prakticky v každé výchozí poloze je třeba si uvědomit nastavení 9 segmentů těla:

  1. hlava a krční páteř
  2. lopatky a hrudní páteř (tzv. horní trup)
  3. ramena
  4. lokty
  5. ruce (zápěstí a prsty)
  6. pánev, bederní páteř, břicho (tzv. dolní trup)
  7. kyčle
  8. kolena
  9. nohy (kotník, prsty)

 

Z vývojové kineziologie (zabývá se vývojem motoriky dítěte od narození do cca 1 roku věku, resp. do doby, kdy začne chodit) víme, jak vypadá fyziologické (ideální) postavení každého kloubu v určité poloze. Také se tomu říká „centrované“ postavení. V tomto postavení dochází k optimálnímu rozložení sil působících na kloub a také svaly, které kloub obklopují, jsou v rovnováze. Toto neplatí jen pro děti, ale i pro dospělé. Proto se snažíme v rámci výchozích poloh, ale i vlastních cviků následovat toto „ideální“, „fyziologické“ postavení kloubů a co nejvíce se k němu přiblížit.

 

Postupně probereme některé základní výchozí polohy. Upozorníme na nejčastější chyby, ukážeme si ideální nastavení jednotlivých segmentů. V mnoha případech platí, že již zaujetí vlastní výchozí polohy může být natolik náročné, že je vlastně cvikem samotným (například výchozí poloha pro klik nebo shyb na hrazdě).